Domica je největší a nejhezčí jeskyně Slovenského krasu, nachází se na jižním okraji Silické planiny v nadmořské výšce 339 m a má ochranné pásmo 616 ha. Se sousední jeskyní Baradla v Maďarské republice tvoří jeden genetický celek dlouhý 25 km. Délka jeskynních prostorů na našem území je 5368 m, z nich zpřístupněných veřejnosti je 1315 m.
V neolitu byla jeskyně hospodářským a kultovým střediskem lidu bukovohorské kultury. V jeskyni si budovali ubytovací přístřešky, vykonávali zde náboženské úkony a s faklemi pronikali do tmavých prostorů jeskyně ke zdrojům vody a ke kvalitní hrnčířské hlíně. Přírodní katastrofa zasypala původní vchod do jeskyně v době, kdy se v ní její obyvatelé nenacházeli. Z tohoto důvodu v pozdějších obdobích už nebyla jeskyně osídlena.
Jeskyni objevil 3.10.1926 Ján Majko, který našel jeden ze čtyř přirozených vchodů jeskynního systému. Zpřístupnili ji 1.6.1932 po překopání umělého vchodu a v roce 1958 byl překopaný dnešní východ z jeskyně. Vstupní objekt od autora J. Bebjaka byl postavený v roce 1984 tak, aby se zabránilo občasnému zaplavování jeskyně (naposledy v roce 1981).
Jeskyně má překrásnou krápníkovou výzdobu s množstvím stalagmitů a stalaktitů. K nejvýznamnějším krasovým útvarům patří Majkův dóm, Dóm indických pagod, Klenotnice, Diamantová plavba a Prales. Jeskyní protéká podzemní říčka Styx, po níž se můžou návštěvníci přeplavit. Plavba na loďkách je dlouhá 150 m.
Od roku 1995 je zapsaná do seznamu Světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
